OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » Články » Projekt na podporu čtení

V čem tajemství našeho systému spočívá:

Do speciálního počítačového programu (majitelem autorských práv je nakladatelství Modrý slon) zadáme personálie konkrétního dítěte (křestní jméno a příjmení dítěte, město, ve kterém dítě žije, křestní jméno nejlepšího kamaráda či sourozence). Program tyto údaje dosadí do jednoho z vybraných příběhů. Konkrétní dítě se tedy stává hlavním hrdinou příběhu.

ÚVOD – KONTAKT S NAKLADATELSTVÍM MODRÝ SLON

Byla jsem oslovena jedním ze tří majitelů nakladatelství Modrý slon, panem Donátkem a seznámena s nabídkou tzv. personálních knih pro děti, žáky Speciálních škol při zdravotnických zařízeních v Opavě, Olomoucká 88, které bych mohla využít jako motivačního prvku pro čtení. Nabídka mě zaujala a využila jsem ji. V období od 16. února do 10. března 2005 jsem ve skupině 18 vybraných žáků (1.-5. ročník základní školy) speciálních škol při zdravotnických zařízeních v Opavě sledovala (pozorováním, shromažďováním písemných dokumentačních materiálů, rozhovory a zápisy) reakce dětí na darovanou personální knížku.

Ve speciálních školách při zdravotnických zařízeních pracuji 18 let jako speciální pedagog.

Skupinu žáků, které jsem vybrala, jsem zvolila proto, že se jedná o děti s poruchami pozornosti a aktivity (ADHD) a zároveň o slabší čtenáře (u většiny s diagnózou specifické poruchy učení ve smyslu dyslexie). Specifická porucha učení se projevuje slabšími a pomaleji se vyvíjejícími čtenářskými dovednostmi, druhotně nechutí číst. I průměrní čtenáři na základních školách v současné době dávají přednost televizním programům, počítačovým hrám a jiným, často neefektivním aktivitám. Záměr autorů byl zajímavý, předpokládala jsem, že novým způsobem – osobním věnováním knihy, ve které dítě vystupuje se svým kamarádem ve známém prostředí (místo jeho bydliště) jako hrdina příběhu, motivace ke čtení u těchto dětí bude vyšší.

PRŮBĚH PRŮZKUMU

Výběr skupiny dětí byl promyšlený, žáci byli docházející (denní stacionář) i pacienti z dětského oddělení psychiatrické léčebny. V první fázi jsem s dětmi neformálně a nenápadně diskutovala o údajích, které byly pro vydání knížky důležité – jména kamarádů, bydliště, a přemýšlela o jejich zájmech. S žáky, které jsem vybrala ve věku 7 – 13 let, od 1. – 5. třídy, jsem v kontaktu každý den a jsem seznámena s jejich diagnózami. Jsou to děti z dětského oddělení psychiatrické léčebny, případně děti, které jsou v naší škole na tzv. denní docházku. Po vydání knihy „šité na míru“ každému z nich, jsem si zavedla záznamové karty, do kterých jsem zapisovala záznamy a reakce dětí, vkládala dokumentační materiály – kresby, dopisy rodičů…

Knihy byly předány ve třech etapách. Žákům 1. a 2. třídy byly knížky předány 16.2.2005, žákům 3. a 4. třídy 17.2.2005, žákům 5. třídy 18.2.2005. Proběhly tři motivační schůzky.

PRŮBĚH MOTIVAČNÍ SCHŮZKY

Děti byly informovány o překvapení, které se ocitlo v jejich škole. Měly možnost prohlížet si více knih (podobná vydání – Pinocchio – ilustrace, písmo, formát, úroveň, Český rok – J. Lada – odlišná ilustrace, celková koncepce a zaměření knihy, Bubáci a hastrmani – J. Lada, Albatros 1993, Povídání o pejskovi a kočičce – J. Čapek, Albatros 1996, Peřinbaba – Jakob a Wilhelm Grimm, Columbus 1991, Bernerd a Bianka, Dumbo, Kniha džunglí – Walt Disney, Egmont 1993, Rumcajs – V. Čtvrtek, Albatros 1984).

Děti si knihy prohlížely, vybíraly a „objevovaly věnování“ v knihách nakladatelství Modrý slon.

Děti si vzájemně knihy ukazovaly, ukazovaly si v nich svá jména a jména kamarádů. Úvodní část asi první dvě strany, kdo chtěl, četl hlasitě, četly si věnování, prohlížely si záložky, doptávaly se, kdo jim knihy jen tak daroval a proč.

Evidentně je zaujaly:

  • barevnost ilustrací
  • věnování, objevování jmen kamarádů a vlastních
  • přečtení místa příběhu, obsahu a pokynu před obsahem … „Tak co, Lukáši, líbil se ti příběh? Pokud ano, můžeš si objednat …“
POZOROVÁNÍ

Děti mě pokládaly za dárkyni, proto se svěřovaly zcela spontánně se svými zážitky z četby, a to kdekoliv nebo kdykoliv mě potkaly. Snažila jsem se reakce zapisovat. Ukázalo se, že slabší čtenáři (1.-2. třída), se soustředili především na grafickou stránku knihy. Zkušenější čtenáři četli rychle a během 1 – 2 dnů měli knihy přečteny a byli schopni převyprávět děj. Spontánně nosili vlastní obrázky, psali dopisy, tlumočili reakce rodičů. Ti nejlepší mají zájem o jiné a nové tituly (vzájemně si knihy ukazovali). Při převyprávění děje užívali tzv. „ich“ formu: „Já jsem bojoval s krokodýlem…, …tak jsme jeli…, já jsem byl v Opavě a paní učitelka…, my jsme viděli řadu lupičů, jak táhnou na Havířov, Xena nás učila…“. Někteří z nich mi oznamovali, že knihu čtou podruhé, potřetí, jeden žák dokonce popáté. Zaznamenala jsem i významný psychologický moment - ztotožnění se s hrdinou příběhu vede k posilnění sebedůvěry a sebevědomí. Dítě se stává hrdinou, „prožívá“ fantazii, píše se o něm v knize – je prezentováno jako nebojácný a schopný chlapec (dívka) a myslí si, že si i o něm čte kdokoliv z okolí (ostatní spolužáci, učitelé, rodičové, známí i neznámí lidé). Najednou se z pozice pacienta nebo dítěte s nálepkou (je v psychiatrické léčebně, neumí číst…) stává známá, statečná a kladná postava.

REAKCE DĚTÍ

1.- 2. třída
Karolínka: „Mně se líbí „Tato kniha byla vyrobena jen pro tebe.“ A taky, že je tam Kristínka…. mám doma knížku o dinosaurech, ale tady je moje kamarádka a já…..

Markétka: „Líbí se mi, že jsem tam s Karolínkou.“

Pavel: „...jsem na obrázku s delfínem…“

Vendulka: „Jak to, že je tam Deniska?“ Vendulka spekulovala, jak může být kniha vyrobena jen pro ni. Četla si tichým čtením asi 5 stran textu. Projevila zájem o ostatní knížky.

Franta: „A já mám knížku o Micky Mausovi, ale tato je lepší, protože tam jsem já.“

Pozorování:
Děti si knížky spontánně prohlížely, veliká radost, používání záložky, hlasité předčítání věnování, komentování obrázků, na místě přečteno 1-2 strany. Dalo jim práci pochopit, že kniha je jen pro ně.

3. – 4. třída
Tomáš H.: „Jé, tu je moje ségra…“. Tomáš (dyslektické čtení) přečetl hlasitě téměř stránku, zaujaly ho ilustrace, nakreslil ihned obrázek.

Tomáš S.: „To je nejlepší knížka, kterou jsem kdy dostal…“ Chci tomu pánovi nakreslit obrázek a poděkovat a jemu to dát, je tam moje jméno a je tam Zábřeh…“. Dobrý čtenář, četl a chtěl neustále hlasitě číst o sobě všem dětem.

Veronika: „V té knížce je moje škola a moje jméno.“

Ondra: „Líbí se mi obrázky a moje jméno a můj kamarád Vladan.“ Projevoval se nejméně, jakoby si knížku „nezasloužil“ nebo nevěřil, že si ji může nechat.

Lukáš: Čte pomalu, vázaným slabikováním, pořád se dožadoval hlasitého předčítání, aby ostatní slyšeli, že je tam jmenován on. Jediný měl knihu O Tarzanovi, tak byl rád i tomu. Jinak se práci a školním povinnostem rád „vyhýbá“. Nakreslil obrázek.

Pozorování:
Výraznější motivace k hlasitému čtení, (ve srovnání s 1. skupinou), jsou lepší čtenářské dovednosti, motivace někomu poděkovat, rychlejší orientace v textu, okamžitě chtějí i kreslit podle obrázků, motivace ke čtení i u pracovně méně motivovaných dětí. Ujišťovali se, že si mohou číst, kdy chtějí, třeba i večer a odpoledne, a kolik chtějí.

5. třída
Roman: k textu – „…to je pravda, že se mi nechtělo vstávat z teplého pelíšku…“

Tomáš: „Jé, tam je můj bratranec Lukáš…“ – po přečtení první strany.

Patrik: „Romane, vidíš, že jsi můj kamarád, je to tu i napsané. Dokonce mi tu říkají, dobré ráno, Patriku, a je tu moje město Kravaře…“ Přečetl po stranu 6.

Roman: „Jsou tu Heraltice a krásné obrázky.“ Přečetl jednu stranu.

Robin: „Je tu se mnou můj kamarád Tomáš Vyhlídal. Na tom obrázku jsem já, jak zabíjím krokodýla.“ Přečetl po stranu 17.

Nela: „Tu knížku budu opatrovat do konce svého života, je to ten nejkrásnější dárek, komu mám poděkovat? Na obr. str. 15 jsme všechny…“ – ukazuje Xenu, sebe a kamarádku Veroniku. „Je to dobrý příběh.“

Roman: „Když nebude proud, tak si ji budu číst.“

Pozorování:
Hlasité i rychlé čtení, velmi rychlé postřehy – postav a jmen kamarádů, města, vesnice, samostatné a spontánní, velmi zaujaté, tiché čtení i u velkých „odpůrců“ četby! Děvčata chtějí poděkovat tvůrcům knih, ihned se ptají, jak a komu mají poděkovat. Kreslení – motivace ilustracemi. Konfrontace s textem, nejsilnější motivace ke čtení, poděkování, sdílení dojmů, předčítání…

REAKCE RODIČŮ

Pí . Heinzká: „Za knížky moc děkujem. Děti jsou rády, že mají knížku o sobě. Děti ta knížka moc zajímá, rády ji čtou a je pro děti nejzajímavější.“

Pí. Dehnerová: „Děkuji za pěkné knížky. Dětem se velice líbily, i když nerady čtou, tak tentokrát četly s nadšením a radostí.“

Pí. Čalová: „Kniha Dinosaurus mého syna nadchla. Čtení knih není jeho koníčkem, ale protože je on sám a jeho kamarád hlavními postavami, tak ji četl rád. Já sama jsem knihu nečetla, ale vím z jeho vyprávění, že ho nadchl příběh i děj.“

HODNOCENÍ

Z pozorování a reakcí rodičů usuzuji, že knihu četli se zaujetím děti, které mají dyslektické potíže a v základní škole patří mezi slabší čtenáře, i čtenáři se čtenářskými dovednostmi v normě, ale s problémy s hyperaktivitou a poruchou pozornosti (ADHD).

Konstatuji na základě pozorování a zaznamenávání reakcí, že (mimo velmi slabé čtenáře – spíše ještě nečtenáře, kterým je kniha předčítána), mimořádná motivace ke čtení osobní knížky spočívá:

  • v grafickém provedení knihy (děti v současné době dávají přednost počítačové grafice a výrazné barevnosti, která je pro tyto publikace typická),
  • v osobním věnování v úvodu i v závěru knihy a osobní nabídce v obsahu,
  • ve vlastním prožívání příběhu sebeprezentaci jako hrdiny, stejně jako v prezentaci kamaráda,
  • v místě, kde se příběh odehrává (je dětem známé a přibližuje a konkretizuje fantazii),
  • v posilnění sebevědomí a ve změně sebehodnocení jako velmi důležitého psychologického momentu právě u dětí s poruchami učení a chování.
    Během doby, kterou sleduji rekce dětí na čtení knihy z nakladatelství Modrý slon, se personální knížka pro děti stala součástí školní i mimoškolní aktivity (odpoutaly se od jiné činnosti a tato novinka je motivovala ke čtení bez rozkazu a povinnosti).

    Zaujala i rodiče (viz reakce některých z nich).

    Rozšířila se informovanost o těchto publikacích – propagace nápadu nakladatelství (zájem o další tituly).

    Ocenili ji i učitelé – kolegové, kteří u dětí zájem o čtení (povinné) dosud tak mimořádný nepozorovali (dyslektici musí být např. individuálně trénovaní v hlasitém čtení) a tato změna je překvapila.

    Zájem o nové knihy projevilo 8 dětí, předáno bylo 17 knih z 18.

    Po výborné zkušenosti s využitím personální knížky v naší škole navrhuji rozšíření nabídky knih v ostatních typech speciálních škol, protože se mi nápad nakladatelství Modrý slon osvědčil. Děti byly osobním věnováním a prožíváním příběhu evidentně spontánně motivovány ke čtení.

    Projevují zájem o nové tituly, dá se předpokládat, že samotné čtení se spontánním zájmem, bez povinného drilu, přispívá k rozvoji čtenářských dovedností, zájmu vzdělávání (odpoutá se od PC her, televize…)

    Ve speciálních školách je nezanedbatelný i psychologický moment, a to změna sebehodnocení a posilnění sebevědomí u dětí, které dosud prožívaly často zesměšňování, ignoraci pro specifické problémy, související s diagnózou poruchy učení nebo chování.

    Autor výzkumu: Paed Dr. Kubačková.

Kontakt

Nakladatelství a vydavatelství Modrý slon - zastoupení pro Hradec Králové
Radek Beneš
+420 602651501